ARAG ART

GRAFIKA                  INFORMACE                  LITERATURA

LITERATURA II.ročník I.kolo  téma: RYTÍŘSKÁ ČEST 1.místo Grom

práce: Derek vyplivl z úst několik slin smíchaných s krví, jeho postoj naznačoval, že je na hranici fyzického vyčerpání. Přesto sebral tolik sil, aby jeho slova zněla dostatečně zřetelně a nahlas. „Čest, pořád slyším slovo čest, je mi již dvacet let vtlačována do hlavy“. Jistě i to vaše drancování omlouváte ctí, jenže mně už se to prostě přestalo LÍBIT.“ Poslední slova zazněla sálem takovou silou, že Argren upustil svůj meč. Před dvaceti lety se Derek rozhodl opustit rodinu a zkusit štěstí u Paladinů, jeho rodiče nepatřili k nejchudším. Díky tomu uměl číst, psát a ohánět se mečem. Tehdá mu bylo 16 let. V jeho stále ještě chlapecké tváři zářily modré oči, na ramena mu spadaly dlouhé hnědé vlasy a prakticky pořád se smál. Když nepomáhal otci nebo se neučil, ležel ponořený v knihách plných hrdinských příběhů a eposy o bájných rytířích a prvních paladinech vyskytujících se na Tarei. Toho rána opustil domov ještě před tím, než se kdokoliv jiný vzbudil, nerad se loučil. Sebou si vzal jen trochu jídla, svůj meč a pár uspořených zlaťáků. Po několika hodinách klidné chůze dospěl na chrámové náměstí v Tardianu. Mohutné chrámové budovy majestátně se tyčící do výše, do něj poprvé v tento den zasely nervozitu. Chvíli přemáhal šimrání v žaludku a poté vyrazil rozhodným krokem k chrámu Terlisových služebníků, řádu ke kterému se hodlal přidat, a pro který se rozhodl obětovat svůj život, bude-li to potřeba. Kráčel po obrovských mramorových schodech až ke vstupu. U dveří naposled zaváhal. Věděl, že paladinský výcvik není nic snadného. Často se objevují smrtelná zranění a některým učňům trvá až dvě desítky let než dojde k jejich zasvěcení. Tentokrát mu k činu pomohlo množství hrdinských knih, které přečetl. Očekávajíc odpor mohutných chrámových dveří, opřel se do nich Derek celou svoji vahou. Ty se však otevřeli s nečekanou lehkostí a chlapec doslova vlétl do hlavní chrámové síně. Nechtěně vrazil do muže kráčejícího k východu. Než stačil jakkoliv zareagovat, objevil se mu před očima rozmazaný obrys ruky v těžké plátové rukavici. „Ty holomku jeden, určitě jsi zas…“ Víc už neslyšel, síla úderu ho srazila k zemi a náraz do hlavy ho zbavil vědomí. Několik minut se pohyboval ve světě snů, do reality ho vrátila studená voda. Derek přemáhal bolest hlavy a otevřel oči, opět se k němu blížila ruka, tentokrát bez rukavice, nezavřel oči, tak jako by to udělali jiný, jen se pokusil překutálet stranou a ruce nastavit ke zmírnění nárazu. Na okamžik se ruka zastavila, tuhle reakci její majitel nečekal. Nyní již rozeznal tvář holohlavého muže s několikrát přeraženým nosem a dlouho jizvou táhnoucí se od levého ucha až k bradě. Muž ho chytl za vlasy a bolestivě vyzdvihl do výšky, musel být vysoký téměř dva metry a v pažích mít obrovskou sílu jelikož mu nedělalo problém udržet Dereka nad zemí. „Argrene zatraceně pusť toho kluka, co ti u Terlise provedl?“ Ozval se starší autoritativní hlas mimo Derekův dohled. Paladin však dál stál a chlapce probodával nepřátelským pohledem. „Kde se v něm ta nenávist bere, vždyť mě ani nezná,“ pomyslel si Derek. „No tak Agrane, něco jsem ti přikázal. Ať už se ti to líbí nebo ne, stále ještě jsem hlavou řádu já“ Zaznělo místností již o něco výhružnějším tónem. V paladinovo tváři se objevil výraz čiré nenávisti, ani se nepokusil Dereka položit, jen ho pustil. Chlapec však něco takového předpokládal, hbitě se překulil a prakticky v jednom okamžiku stál na nohou. Agren se zlostně otočil na patách a odkráčel k východu. Teprve teď zahlédl Derek muže, který ho uchránil od většího výprasku, jeho zjev ho natolik uchvátil, že zcela zapomněl na bolest přeražené čelisti. Snahu odhadnout kolik mu může být let, během chvíle vzdal. Musel být opravdu hodně starý.  Přesto jeho pronikavé šedé oči vyzařovali ohromnou životní energii a moudrost. Jeho magické vzezření doplňovaly krátce střižené mléčné vlasy a několik rituálních tetování lehounce světélkujících tyrkysovou barvou v jeho obličeji. Oblečen byl pouze v rouchu a neozbrojen, jeho vzhled, tak ostře kontrastoval s Agrenovým, přesto by ho nikdy nenapadlo zvednout proti tomuto neozbrojenému starci meč. Derek poklekl na jedno koleno a s úctou sklonil hlavu. Derek nečekal na to až Agren popadne svůj meč, napřáhl svojí zbraň, s úmyslem zasadit poslední ránu. Ve chvíli, kdy se zbraň nezadržitelně blížila ke svému cíli, ucítil bodnutí v zádech. Meč díky nečekanému úderu změnil svůj směr a způsobil pouze hlubokou ránu na Agrenově rameni. Derek se rozhlédl po místnosti plné mrtvých paladinů, kdysi tak hrdých mužů. V tu chvíli spatřil Karnaka opírajícího se o jednu ruku, v druhé držel malou kuši. Muž měl celý obličej zborcený krví, na jedno oko již neviděl a levé ucho se mu houpalo pouze na kousku kůže. „Sakra myslel jsem, že jsem tě zabil, bastarde!“ Zaklel Derek. Karnak se začal smát, vykašlávajíc kousky krve. „Jsi stejně hloupý a naivní jako býval tvůj milovaný Pergamos. Kdybys viděl jeho překvapený výraz, když jsem mu vrazil dýku do ledvin, ten blázen si myslel, že mu pomohu v boji proti Agrenovi a jeho stoupencům.“ Derekovo obličejem krátce proběhl výraz plný bolesti, jenž byl rychle nahrazen bezmeznou zlobou a nenávistí. Karnak zahodil svou kuši a s námahou vstal. „Co teď uděláš? Jistě si pamatuješ na kodexy cti, jenž ti vštěpoval celá ta léta tvůj mentor. Každý má právo dojít  spravedlivému soudu, rozhodne-li se vzdát.“ Samolibí výraz v Karnakově tváři Dereka ještě více popudil. Pomalu dokráčel k paladinovi s mečem v ruce. „Copak zbabělče, vím, že mě nedokážeš zabít, stejně tak jako jsi nedokázal sám zabít tu děvku.“ Opět popíchl Karnak. Derek se zadíval bývalému společníkovi do očí. „Mám pro tebe jednu novinku drahý příteli. Lidé se mění a na nějaké kodexy a paladinskou čest ti seru.“ Karnak nestihl ani znovu otevřít ústa, když mu meč projel tělem poprvé, v jeho tváři se jen usadil výraz naprostého překvapení. Meč bodal a sekal ještě několik desítek vteřin poté, co již bylo jasné, že je muž mrtvý. Derek si setřel z tváře Karnakovu krev, náhle poklesl na jedno koleno a pomalu ztratil vědomí, četná zranění a několikahodinový souboj udělal své. Výcvik byl dlouhý a náročný. Agren se ho navíc snažil Derekovi, co nejvíce znepříjemnit, vůbec nejraději by byl, kdyby chlapec veškeré snahy stát se paladinem vzdal a vrátil se zpět k normálnímu životu. Několikrát se stalo, že nářadí bylo špatně připevněno, zbraň soupeře byla náhodou nedostatečně měkčena a mnoho dalších drobných nehod. Mnohokrát byl Derek na pokraji výbuchu zlosti, mnoho večerů strávil bitím pěstmi do zdi, to a občasné rozpravy s Pergamosem mu pomohli překlenout nejtěžší období. Moudrý paladin mu dodával pocit jistoty, když mu bylo nejhůře, učil ho mnoha tajům jejich řemesla a zřejmě potají doufal, že našel svého nástupce. Derek představoval veškeré paladinské ideály, byl čestným bojovníkem ochotný položit život v zájmu dobra. Derek s jeho společníkem a přítelem Karnakem se brzo vypracovali v řádové hierarchii natolik vysoko, že mohli začít vyjíždět na Svaté výpravy. Účastnili se výjezdů proti nemrtvým do Karu, v pouštích Mad bojovali proti fanatickým beduínům. Vždy se vraceli jako vítězové a sláva jejich jednotky nezadržitelně stoupala. Jedinou kaňkou na těchto výpravách byla přítomnost Agrena. Několikrát si Derek všiml, že pojem čest si vykládá trochu jinak. Byl svědkem vyvraždění celé oázy jen kvůli tomu, že lidé pár dní před tím poskytli vodu nepřátelům. Tehdy ho od otevřeného konfliktu s Agrenem uchránil Karnak. Derek tedy celou událost nechal být, ale červíček nejistoty již zasel své larvy. Krátce po sedmém roku služby se dočkal Derek jako nejmladší z paladinů vysvěcení na mistra řádu. Poprvé měl být vyslán jako vůdce své jednotky paladinů do Erlonu. Překvapením pro něj byla neúčast Agrena s Karnakem. Terlisův řád při této výpravě přišel o mnoho z nejvěrnějších mužů. Obrovské  ztráty způsobili, že se přeživší ani nemohli radovat z vítězství. O to větší byla rána, když se Derek po návratu domů dozvěděl, že jeho mentor je mrtev. Navíc se k jeho nelibosti stal hlavou řádu Agren. V klášteře začala nová éra, nikdo nezjistil, jak vlastně Pergamos zemřel, ačkoliv mezi věrnými kolovali jisté zvěsti o Agrenově vině. Každý kdo si dovolil proti němu jakkoliv vystoupit nebo se jen znelíbil, byl okamžitě poslán na ty nejnebezpečnější výpravy. Derekova jednotka byla tímto způsobem téměř celá vyhubena, nejvíce ho dopalovala Agrenova slova: „Tito vojáci šli do boje se ctí, ačkoliv nebyli natolik silní, aby zvítězili a vrátili se zpět.“ Agren si notně dával záležet, aby jeho slova zněla dostatečně ironicky. Dlouho se Derekovi dařilo držet svou zlobu na uzdě. Jeho obrovskou oporou mu byli vzpomínky na chvíle strávené s Pergamosem. Derekovi se vrátilo vědomí, právě ve chvíli, kdy on měl být tím, kterému bude zasazena poslední rána. Díky své hbitosti stihl rychle uhnout ráně a meč ho jen lehce sekl do boku. „Zase si měl štěstí ty zkurvysynu.“ Zařval Agren. Derek stál během okamžiku na nohou. Přeživší paladinové z obou znepřátelených táborů nehnutě stáli na místě a konsternovaně sledovali souboj obou mužů. Zbraně a těla se míhala tak rychle, že bylo nemožné určit, kdo má převahu. Byli se několik desítek minut, aniž by jeden z nich byť jen o píď ustoupil. Náhle se celá scéna zpomalila, oba meče se s řinčením srazili ve vzduchu a jejich čepele se zlomili. Oba bojovníci odstoupili a užasle sledovali své zbraně. V životě neslyšeli o tom, že by se posvěcené meče paladinů v boji zlomili. Jednoho rána se Derek dozvěděl, že jeho rodina byla povražděna. Neviděl ji sice přes deset let, ale i tak ho tato zpráva zasáhla. Cítil se úplně prázdný, uvědomil si, že přišel o všechny, které měl rád. Rozhodl se za každou cenu zjistit, kdo to způsobil. Po nemalém úsilí se dopátral k překupníkovi, jenž prodával téměř celý majetek jeho rodiny. Tehdy šla čest a paladinské kodexy poprvé stranou. Obchodník nechtěl prozradit svůj zdroj a dlouho se bránil. Derek však neměl se staříkem mnoho shovívavosti a během chvíle měl překupník o malíček méně. Bledý muž poté velice ochotně sdělil, od koho zboží koupil a kde je najde. Derek se uspokojen odpověďmi otočil a vydal se k východu. Stařík si pro sebe zamumlal: „Jen počkej šmejde, budou na tebe čekat a těžce zaplatíš za můj prst, o to se postarám.“ Paladin se prudce otočil a vrátil se k pultu, chytil muže za zraněnou ruku a natáhl ji k sobě. „Myslíš,...“ odlétl další prst, „že jsem hluchý?“ následoval prostředníček. Překupník se sotva držel při vědomí, zesinalý strachy se pokusil o poslední možnost se zachránit. „Vždyť jste paladin, jestli se o vašich činech dozví Agren, vyloučí vás z řádu.“ Derekova ruka se zastavila. „Ano máš pravdu, má to ale háček. Od teď už nejsem paladin.“ S těmito slovy strhl ze své zbroje ozdobné emblémy řádu a zahodil svou helmu. Bez jakéhokoliv náznaku emocí, usekal křičícímu muži zbývající prsty. Poté ho chytil pod krkem. „Měl bych tě už asi nechat, že? Dovol mi tedy poslední přátelský stisk.“ Následovalo odporné křupnutí, když Derek vyrval překupníkovi ohryzek z krku. Po několika dalších mrtvolách se dopracoval až k šéfovi banditů. „Copak paladinku, strhal jsi ze sebe emblémy a myslíš si, že teď si konečně silný? Kdybys viděl, jak tvá matka se sestrou krásně kvičeli, když se na nich vystřídali všichni moji chlapy.“ Vysmíval se mu vrah. Derek opět tasil meč. „Náš hrdina si myslí, že mě tím svým párátkem porazí. Máš to marné stejnak umírám, ale řeknu ti, kdo nařídil smrt tvé rodiny a zabil Pergamose. Byl to Agren s tvým přítelem Karnakem.“ Derek nehnul ani brvou vrahova slova ho jen utvrdila v tom, co si myslel již delší dobu. Zalitoval, že nezakročil již tehdá v poušti. „Děkuji ti za tvojí výřečnost, ale v něčem se pleteš, i když umíráš, můžeš umřít ještě daleko horším způsobem.“ Vrahovi ztuhl úsměv na tváři a tasil meč. Následovala výměna několika úderů a muž ležel na zemi beze zbraně. Derek se k němu naklonil a dýkou mu rozřízl břicho, za plného vědomí vrahovi vytáhl střeva, dával si pozor, aby bolest jenž působil byla co největší a trvala co nejdéle. Poté se vydal zpět do chrámu. Oba dva muži doběhli k vitrínám s vystavenými artefakty. Derek rozbil sklo a popadl bájnou sekeru, kterou v mládí vládl Pergamos, Agren popadl meč zakladatele řádu. Oba bojovníky obklopila aura moci sálající ze zbraní. Jestliže předchozí souboj připadal přihlížejícím na hranicích lidských možností, tento se odehrával daleko za nimi. Boj probíhal několik hodin, když Agren  náhle udělal nepatrnou chybu ve svém krytí. Derek nezaváhal, úder byl tak silný, že vyhodil Agrena z rytmu, další ránou nenáviděného paladina rozsekl vejpůl. Sekera mu únavou vyklouzla z rukou. Agrenovi stoupenci se buď vzdávali, nebo utíkali. K Derekovi přistoupil Geardan, jeho pravá ruka na četných výpravách, chytil ho za rameno a omluvným hlasem promluvil „Je mi líto, ale musím tě zadržet, ve vězení budeš čekat na soud. Porušil jsi mnoho z našich kodexů a nejvíce si se provinil vůči kodexu cti. Co se s tebou stalo? Vždyť ty jsi byl planoucí pochodeň našeho řádu.“ Derek se vyškubl z přátelského sevření. „Na čest ti kašlu. Je to pouhá póza, hloupý ideál, který nemá v tomhle světě místo. Čestní jsou ti slabí jenž umírají jako první. Nehodlám čekat na žádný soud. Pokus se mě zadržet můžeš-li.“ S těmito slovy se sehnul pro svou sekeru, jeho ruka se jí však již nikdy nedotkla. „Je mi líto, že jsi se rozhodl takto.“ Geardanův meč zajel bez většího odporu do Derekovi hrudi. S ním zemřeli poslední velké naděje a víra vkládaná do paladinských ideálů a jejich cti. Zbylí členové řádu postupně umírali v nerovných soubojích často s dýkou nebo šípem v zádech.

anotace: ...    porota: LBsmoke: Grom(+2b)-vytkl bych především slovo tehdá..to je šílené vždycky mě to vyhodilo ze čtení..taky je fajn že to nepostrádá logiku a nesčetné znalosti.. (břicho je lepší než kdyby šel po koulích !D)...hej když to dočítám tak sem překvapený kde se vzalo tolik moudra a dotoho zase bác(vejpůl-dost neobratné)...ale vlastně je to nejlepší dílo ze všech napsané čistě, s pěknýma vsuvkama minulosti, a hlavně nejlepším dodržením tématu..tady sem jen pokroutil hlavou a řekl si "hmmmm" !) příběh nebyl nijak neobvyklý, ale pro mě nejlepší z textů...(no berto jako obrovskou poklonu, nechci ti lozit do zadku !D) Merredith: Grom-Další z velmi příjemně čtivých povídek. Sem tam tedy stylistika krapet ulítává, ale drobné úpravy by postačili k tomu, aby získala lesk. Některé části jsou možná zbytečně dlouhé, kdežto jiné bych osobně trochu více rozvedla. Saltzhornia: Grom-Tak tohle jsem přečetla jedním dechem, má to i zajímavý konec kupodivu ne zcela dobrý. Moc pěkné

jinak se chválím za to jak jsem šikovný tudíž si napíšu že tento web vytvořil LBsmoke a odkaz na jeho galerii je tuc lbsmoke.phorum.cz doporučuju..